Pípnutí, vibrace, červená tečka. Jak notifikace ovlivňují naši pozornost

Stačí krátké zavibrování telefonu. Nová zpráva, e-mail, upozornění ze sociální sítě nebo aplikace. Často se na displej podíváme téměř automaticky – ještě dřív, než si vůbec položíme otázku, jestli to právě teď potřebujeme. 

Technologie nám v mnoha ohledech usnadňují život. Zároveň ale vytvářejí spoustu drobných podnětů, které během dne soupeří o naši pozornost. A způsob, jakým na ně reagujeme, postupně utváří naše návyky. 

Když reagujeme dřív, než se rozhodneme

Proč je vlastně tak těžké některé notifikace ignorovat? Protože nevíme, co se za nimi skrývá. Může to být běžný e-mail, ale také zpráva od někoho blízkého, reakce na náš příspěvek nebo něco nového, co nás zaujme. Právě očekávání možné odměny souvisí s fungováním dopaminového systému, který se podílí na motivaci a učení. Postupně se tak můžeme naučit spojovat pípnutí, vibraci nebo rozsvícení displeje s očekáváním, že nás v telefonu čeká něco zajímavého. 

Notifikace navíc dokážou naši pozornost přerušit, i když na ně vůbec neklikneme. Proto se někdy může stát, že při práci stačí zahlédnout rozsvícený displej a myšlenkami už jsme na chvíli úplně jinde. 

Podobně mohou fungovat i další podněty kolem nás. Reklama, nabídka, informace o výhře nebo jednoduše pocit, že bychom měli něco udělat právě teď. Čím větší je spěch, emoce nebo stres, tím užitečnější může být krátké zastavení. 

Ostatně právě s momenty, kdy je něčeho zkrátka až moc, pracuje také aktuální kampaň Allwynu na podporu zodpovědného hraní. S nadhledem ukazuje situace, které dobře známe z běžného života: příliš mnoho objednaných balíčků, jídla, cvičení nebo třeba času stráveného v sauně. Pointa je jednoduchá – je dobré mít svůj limit. Ať už jde o nakupování, sport, technologie, nebo hraní. 

Nemusíme totiž reagovat na všechno okamžitě ani pokračovat jen proto, že jsme se do něčeho pustili. Někdy stačí pár vteřin a jednoduchá otázka: Chci to opravdu udělat, nebo jen reaguji na momentální podnět? 

Jak dát své pozornosti trochu více klidu 

Zdravější vztah k technologiím nemusí znamenat digitální detox ani telefon zamčený v zásuvce. Často mohou pomoci malé změny, díky kterým si sami určíme, kdy chceme telefonu věnovat pozornost. 

Zkuste třeba:

• Vypnout upozornění, která nepotřebujete. U sociálních sítí, e-shopů, věrnostních programů nebo herních a dalších aplikací zvažte, které notifikace jsou pro vás skutečně užitečné. 
• Vytvořit si chvíle bez telefonu. Během jídla, soustředěné práce nebo času s rodinou a přáteli ho můžete odložit mimo dosah, ztišit nebo využít režim soustředění či „Nerušit“. 
• Určit si, kdy chcete kontrolovat sociální sítě. Místo otevírání aplikace při každém upozornění se na ni můžete podívat ve chvíli, kterou si sami vyberete. 
• Všímat si automatických pohybů ruky k telefonu. Saháte po něm při čekání, z nudy, ve stresu nebo pokaždé, když se na chvíli nic neděje? Už samotné uvědomění pomáhá návyk lépe poznat. 
• Vyzkoušet černobílý režim displeje. Barvy dělají obsah telefonu vizuálně výraznější. Přepnutí obrazovky do odstínů šedi může pro některé lidi snížit její přitažlivost a pomoci omezit automatické kontrolování telefonu. 

Důležité není zbavit se všech podnětů kolem nás. Jde spíš o to, aby o naší pozornosti nerozhodovaly pouze ony. 

Větší prostor rozhodnout se podle sebe 

Stejný princip funguje i u dalších návyků: čím méně necháváme rozhodování na momentálním impulzu, tím větší prostor máme rozhodnout se vědomě. 

Při hraní mohou pomoci například předem nastavené finanční a časové limity. Hranice si tak člověk určí ještě ve chvíli, kdy se rozhoduje v klidu – ne až pod vlivem momentálních emocí nebo adrenalinu. Právě o tom je také prevence a zodpovědný přístup ke hraní. 

Protože ne každé pípnutí potřebuje naši pozornost. Ne každý impuls potřebuje naši reakci. A někdy je tím nejlepším návykem dát si prostor rozhodnout se podle sebe.